Dějiny města

Dnešní pojmenování města odvozuje svůj původ od osobního jména Třeboch. Tak zval se praotec rodu Třebochoviců, který založil na pravém břehu Dědiny prvotní osadu. Komu tato ves náležela do 14. století, není známo.

Teprve historiografické prameny ze 14. století pomáhají objasnit počáteční stadium Třebechovic. Historik prof. dr. Šimák k tomu uvádí, "že Třebechovice byly městečkem od svého prvního výskytu v pramenech, svědčí desky zemské k r. 1368 (Trzebechowitz) oppidum, k r. 1466 Trzebechowitze městečko. Založeny byly ze starší vsi někdy nedlouho před r. 1368 od pánů z Dubé, své vrchnosti, jež si k tomu vymohla svolení od panovníka Karla IV. Ježto iniciativa vyšla od pána, lze krále míti jen za spoluúčastníka, jako u všech jiných měst a městeček té doby."
Tento výklad potvrzuje i dnes užívaný městský znak, v němž hlavní motiv ostrev o čtyřech sucích pochází ze znaku prvních feudálních držitelů Třebechovic - Hlaváčů z Dubé. V původním znaku byla černá ostrev o čtyřech sucích ve zlatém poli, nyní je ve znaku hnědá ostrev o čtyřech sucích a třemi koulemi na každé straně a korunkou s třemi pštrosími pery nad ostrví.
Třebechovice se nazývaly r. 1369, 1377 a 1396 Třebochovice, r. 1381, 1395 a 1405 Třeběchovice, ale r. 1403 Třebechovice. Latinské pojmenování Altus Pons z r. 1369 je překlad německého jejich názvu Hohenbruck, jež mu dali Němci usazení v nově založeném městě podle vysokého krytého mostu přes Dědinu. V době husitské začaly se jmenovati Třebechovice hory Oreb nad Dědinou. Roku 1664 psány též Střebechovice. Nynější úřední název "Třebechovic pod Orebem" povolilo ministerstvo vnitra r. 1920.

Třebechovice byly od založení městem poddanským. Poslední Hlaváč Hynek byl držitelem Třebechovic ještě r. 1432, ale r. 2450 drží Třebechovice Přibík Kroměšín z Březovic, po němž je dědila dcera Johanka, která se provdala za Mikuláše staršího Trčku z Lípy. Když r. 1527 zemřela, stal se pánem panství opočenského její syn Zdeněk Trčka. Trčkové obdarovali město mnoha výsadami a přispěli tak v 16. století k poměrnému blahobytu obyvatelstva. Roku 1634 poslední Trčka byl po své smrti obviněn, že se r. 1619 účastnil povstání proti Ferdinandu II. Trčkovo panství bylo zkonfiskováno a r. 1636 darováno císařem bratřím Jeronýmu a Rudolfu Colloredovi. Ve feudální závislosti zůstávají Třebechovice až do zrušení poddanství r. 1849.

Z nejstarší historie třebechovické městské samosprávy je patrno, že nejvýznamnější úlohu ve správě města měl dvanáctičlenný sbor konšelů. Do této funkce byli z obce navrhováni občané znalí hospodářských poměrů a způsobilí zasedat v městské radě, kterou tvořili. Obnova (renovace) městské rady náležela k nejvážnějším událostem roku. Stará rada odcházela a novy úřad s novým rokem nastupoval. Právo instalace, uvedení v úřad, náleželo vrchnosti. Tak r. 1597 obnovovali zdejší radu v zastoupeni Kryštofa Jaroslava Trčky Samuel Nejpínský z Nejepína a Vilém Vostrovský ze Skalky a na Skalce, úředníci to na Opočně. Den renovace nemohl zůstat bez oslavy, jak svědčí dochovaný účet z roku 1597. Tyto trachtace měly také jeden účel: získat přízeň vrchnosti opočenské, na které tehdy město záviselo. Prvý ve sboru konšelů podle pořadí na renovační listině byl na- zýván primátor. Měl přednost před ostatními členy rady při nastupování purkmistrovského úřadu v běžném roce po složení přísahy. Dohlížel na hospodaření města. Tato funkce trvala v obci do zavedení regulovaného magistrátu koncem 18. století. Město reprezentoval navenek purkmistr, který řídil jeho vnitřní správu.Předsedal radě konšelů, byl představeným rychtáře a ostatních městských úředníků. V úřadě se střídali konšelé ve čtyřnedělních obdobích podle pořadí na schválené obnovovací listině. Purkmistr uchovával městské klíče, pokladnu s hotovostí a pečetidlo města, k jehož použití potřeboval souhlas rady. Svolával městskou radu, řídil její jednání i hlasování a při různosti mínění rozhodovala ta strana, k níž se přiklonil. Během svého úředního období vedl purkmistrovské počty příjmů a vydání a po jeho ukončení předával je s insigniemi svého úřadu nástupci. Poradním a pomocným orgánem purkmistra a rady ve správě města byli obecní starší, kteří byli prostředníky mezi konšely a lidem. Jejich působnost se vztahovala hlavně na hospodaření města. Pomocným sborem konšelů byli také desátníci. Byli to vesměs vážení občané, kteří jednak dohlíželi na pořádek v části města jim svěřené, jednak vybírali ponůcku, každý ve svém desátku.

Nejvýznamnější místo mezi zaměstnanci města zaujímal městský písař, který měl stálý roční plat. Měl ovšem dosti příležitostných odměn při sepisování kšaftů a rozličných jiných písemností pro soukromé osoby. Písař byl důležitou osobou, on nejčastěji byl vysílán v poselstvu v městských záležitostech. Vzhledem k náročnosti jeho práce a všestranným povinnostem měl mít právní znalosti a ovládat českou a německou řeč, částečně i latinu. Jeho jmenování předcházelo schválení opočenskou vrchností a složení předepsané přísahy.

Od 16. století při rozvětvené administrativě obecního hospodářství voleni při renovaci další městští úředníci: úředník nad solí, nad mlýnem, nad špitálem, nad cihelnou, nad berní císařskou, nad obecní kovárnou a váhou, nad obecním dvorem, nad lesy, dále výběrčí nad pálením lihovin, kostelníci a rychtář.
První zpráva o radním domě je z r. 1598, kdy byl zbudován na náměstí na místě dnešního domu čp. 1. Nové staveniště dostala radnice r. 1832 na pozemku, kde dodnes stojí budova národního výboru čp. 14. Tato budova stála pouze 50 let, když pro technické závady musela být zbourána a r. 1882 postavena dnešní.
Od r. 1756 podle nových zemských nařízení místo měsíčního úřadování byl purkmistr ustanovován na čas jednoho čtvrtletí. K městským tehdy orgánům patřil purkmistr, primátor, syndik, aktuár, 4 obecní starší, 3 rychtářové, kontribuční, úředník nad kostelem, nad špitálem, nad cihelnou, nad solí, 4 zvoníci, 3 hajní, 3 celní, 2 hlásní a 10 desátníků.

Roku 1788 bylo staré obecní zřízení zrušeno a podle dvorského dekretu ze 14. 4. 1783 přeneseno 9. ledna 1790 na regulovaný magistrát. Období regulovaného magistrátu přineslo podstatné přezněny městské správy. Vznikla nová organizace městských orgánů, změnil se podstatně obsah a rozsah správní i soudní činnosti. Dozor nad městem převzal postupně stát prostřednictvím krajského úřadu, opočenské vrchnosti zůstal nadále jen omezený vliv. K řízení třebechovického magistrátu byli určeni předně purkmistr, jehož úřad byl bezplatný, dále jeden zkoušený rada s pevným platem a dva nezkoušení radní sloužící bezplatně.
Roku 1849 Třebechovice přestaly být poddaným městem vrchnosti opočenské a staly se městem svobodným. Třebaže zásady pro velkorysé přeměny stanovil císař. patent z 13. března 1849 č. 170 ř. z., uskutečnění právních reforem v Rakousku zamezila vnitřní reakce. Místo vymanění města z vrchnostenského dohledu, vrátilo se toto na čas pod všestranný, přísný státní dozor. Teprve říšský zákon č. 18/1862 stanovením zásad pro vydání obecních zřízení v jednotlivých zemích položil základ pro samostatnou působnost v obcích a plnění státem na ně přenesených úkolů na dobu 80 let.
Obec samostatně obstarávala místní policii, uplatňovala se na zdravotním úseku a v hospodářském životě obce, pečovala o chudinství a obecní dobročinné ústavy, vedla své finanční záležitosti, zprostředkovala různá narovnání, dražby apod.
Podle dochovaných záznamů o obecních volbách z r. 1861 byli voliči podle výše placených přímých daní rozděleni do tří sborů ( tříd ]. Nespravedlnost volebního systému spočívala v tom, že pro každou volební třídu byl stanoven stejný počet kandidátů. Tak např. v r. 1874 volilo 8 členů ve III. třídě 447 voličů, ve II. třídě 88 voličů a v I. třídě 37 voličů.

Volby se konaly po třech letech; obecní zastupitelstvo mělo zpočátku 25 členů, později 30 (od roku 1898). Radních bylo 6, od roku 1919 sedm. Zprvu jediným pomocným orgánem rady byl hospodářský odbor, teprve v r. 1913 kromě tohoto přibývá odbor pro přiznání domovského práva, odbor finanční, zdravotní, disciplinární a živnostenský. Až do r. 1919 obecní zaměstnanci neměli definitivu a po každých volbách museli podávat žádost o přijetí. Tak např. r. 1877 byl to městský lékař, 2 hajní, obecní posel, rozsvětlovač pouličních svítilen, policejní strážník, natahovač hodin, vodák a 2 ponocní.
Třicetičlenné obecní zastupitelstvo se početně do roku 1945 neměnilo, zato vzrůstal a měnil se počet odborů a komisí. Tak v období let 1909-1945 existovaly odbor hospodářský, odbor pro udělení domovského práva, komise finanční, zdravotní, disciplinární, chudin ská, bytová, pro odhad škod, divadelní, elektrárenská, stavební, osvětová, policejní a musejní.

Po obnově samostatnosti Čechů a Slováků v r. 1918 bylo stejné volební právo přiznáno všem příslušníkům ČSR volebním řádem č. 75/1919 Sb. Volby se konaly vázanými kandidátkami prostřednictvím jednotlivých politických stran. Třebaže původní volební zákon se svými dodatky v praxi plně nevyhovoval, k vydání zákona novodobého zřízení obecního do r. 1945 nedošlo.